Když jsem před téměř dvěma lety začala sledovat projekt Ženy ženám, v jednom z videí mluvila lektorka Lucie Bouzková na téma Sebeláska. První, co mě napadlo, bylo, že toto téma se mě rozhodně netýká. Nejsem přece nějaká „chudinka“, která se nemá ráda. Uběhl nějaký čas a do mailu mi přišla nabídka na seminář Sebelásky v Praze. Přečetla jsem si ho, rozklikla odkaz, shlédla zvací video popisující seminář. Měla jsem při něm nutkavý pocit, že tam rozhodně musím být a čeká mě tam něco skvělého.

A tak jsem jela. Od rána plná napětí, směs emocí ve mně. Už po příchodu na místo mi bylo jasné, že zažiji něco úžasného. Kdo by čekal, že na tomto semináři budou jen „ošklivky“, ten se mílí. Udivilo mě, jak nádherné ženy tam jsou. Včetně mě. Některé by mohly z fleku dělat modelky, nebo reklamy na vitální stáří, reklamy na dokonalou maminku. A to se nemáme rády???? Na první pohled nepochopitelné!!!

Už při první meditaci jsem neudržela slzy. A celý proces vnitřního hojení šrámů začal. Stálo to hodně slz. Láska, porozumění, bezpečí a pocit hlubokého napojení mě provázel celý den. Jako bych se napojila na moudrost žen. A to nejen těch přítomných - všech žen na světě co jsou, byly a budou. Ženská energie byla všude kolem. Odcházela jsem vyčerpaná, ale hluboce šťastná a otevřená. Jako by všechny ochranné skořápky, které v sobě držíme, jako ochranu před vnějším světem, byly rozpuštěny a já jsem mohla přijímat a dávat lásku ve své nejčistší podobě. Cítila jsem, že já jsem láska.

Po semináři jsem jela na víkend k rodičům a můj mladší bratr - rebel a anarchista - mi navrhl, že půjdeme na procházku (asi poprvé v životě) a po cestě mi řekl: „Luci, já z tebe dnes cítím, jak nás všechny miluješ a nechápu proč, když jsme všichni takový deb*****.“ :-) Byla jsem v šoku – a nejen z bratrova nevybíravého slovníku. Láska zářila z každé mé buňky a nebyl to jen můj pocit. Byla to skutečnost.

Během roku jsem poslouchala občas motivační CD Sebeláska. Občas jsem si udělala nějaké sebeláskové cvičení. Ten krásný pocit v sobě jsem se snažila udržet co nejdéle, ale měla jsem pocit, že to už není ono. Je pro nás přirozené dělat si další a další skořápky, protože se bojíme ublížení. Chceme se ochránit před vnějším světem, ale i před svými nejbližšími. Některé se mi povedlo odkládat, jiné zůstávaly.

O prázdninách mi přišla nabídka, že bych mohla na další seminář jet jako asistentka. Jediné, co pro to musím udělat je natočit video o tom, proč tam chci být a představit se. Poté mě mohou vybrat. WOW! Výzva. Já a natočit video? Sdílet ho na youtube? Věděla jsem, že to prostě musím! Dvě hodiny jsem točila dvou minutové video. Už dlouho jsem se sama se sebou tak nepobavila. Byla to legrace. Měla jsem u toho takový ten úžasný pocit "tady a teď". Po odeslání bylo malé napětí, ale hned druhý den mi psala organizátorka Alice Kirš, ať počítám s účastí. Byla jsem nadšená!

Po roce opět v Praze Na Mariánce…. Měla jsem na starosti hudbu. Nejdřív jsem z toho byla lehce nervózní, abych něco nepokazila. Ale být na blízku té úžasné ženě, lektorce Lucii a nahlédnout do playlistu! To je něco pro mě. Den byl vážně úžasný. Opět velké a nádherné napojení na ženskou energii. Tým kolem semináře byl naprosto úžasný. Tak úžasný, že jsme ještě s některými děvčaty šly na sklenku vína, abychom to nechaly v sobě doznít. Věřím, že tam vznikla nová přátelství, proběhlo odpuštění na všech úrovních a mnoho žen započaly změnu svého života.

Čekala jsem, že mě to zase celé tak nějak znova propere a bude to opět velká změna. Ale žádná velká změna nepřišla. A to jsem si uvědomila už tam. Změnila jsem se. Láska je mojí podstatou. Už nikdy nebude nic jako dřív. Teď už vím, že tak jak jsem v pořádku. Mám se ráda a dokážu otevírat svoje srdce druhým.

S láskou

L. L.